Aleppo

den desátýsobota, 24. dubna 2010

Sýrie Aleppo Citadela
foto: syrie2010@seznam.cz

Ráno jsem úplně mrtvá, tak Tonda vyráží na obchůzku Al-Džadejde sám. Název znamená Nové město – jedná se ale o starou čtvrť s architekturou z období Osmanské říše, tedy mladší období než je Staré město, proto název Nové. Jde o křesťanskou čtvrt, původně vznikla jako místo pro křesťanské uprchlíky (především Maronity a Armény). Tomu odpovídá i koncentrace křesťanských kostelů. Je jich zde pět, přičemž každý se pojí k jiné církvi – syrský katolický, řecký ortodoxní, arménský, maronitský, řecký katolický. Mířím k centrálnímu náměstí sáhat al-Hatab. Z něj procházím do okolních křivolakých uliček. Všechny lemuje nádherná architektura (řada domů je perfektně zrekonstruovaných – do butikových hotelů). Navštěvuju některé kostely – maronitský, řecký katolický, řecký ortodoxní. V řeckém ortodoxním se dávám do řeči s místním farářem. K mému překvapení nijak zvláštně nereaguje na fakt, že jsem bezvěrec (ve smyslu, že se nehlásím k žádné církvi a Bohu). Již v Káhiře jsme se setkali s postojem, že lidé bez problémů tolerovali jiné vyznání, ale neuměli pochopit, že by člověk žil bez víry v jakéhokoliv Boha. Tím opět potvrzuje fakt, že Syřané jsou (asi vzhledem ke svým kořenům a historii) velmi tolerantní. Rozhovor nabírá zajímavé rozměry. Upřímně se zajímá, jak je ateismus vůbec možný. Bavíme se tedy o Česku a Československu, historii a současnosti, ale také o lidech v Sýrii, atd. Asi po 20 minutách se s mírem v duši loučíme. Ještě chvíli rozjímám ve starých uličkách (je odtud vidět až k ) a pomalu se vracím na hotel.

Kolem jedné, kdy se Tonda vrátil, jdeme otestovat, jak to zvládnu venku já. Nakonec to jde, dojdeme až k . je dominantou města a jedním z největších opevnění v Sýrii. Sloužila Saladínovi jako základna během bojů s křižáky a v tomto období prošla rekonstrukcí, která tvoří současnou podobu. Když k ní dojdeme, tak nás překvapí, že je výrazně větší, než jsme čekali. Tonda na vyžádání dostane u vstupu 3D mapku (viz Aga Khan Trust for Culture), takže vše projdeme podle ní (v LP totiž není plánek). Ze je krásný výhled na město kolem nás. je plná arabských turistů.

Po prohlídce se vracíme přes místní súk. Aleppský súk je pověstný tím, že je stále skutečným centrem nákupů pro místní a nejen atrakcí pro turisty. Všichni tam chodí nakupovat cokoli potřebují. Sežene se tam vše, od šroubováku, přes zip či krajky až po vyhlášené Aleppské mýdlo (to je například i všude kolem v naší čtvrti s hotelem). Je tu ale těsno, pořád všude chodí zásobovači s vozíky. Tonda si v postranní uličce dává falafel (5 ks za 25 SYP).

Ve spleti uliček hledáme cestu k Velké mešitě. Po chvíli bloudění k ní docházíme. Ženy mají do Velké mešity vstup povolen jen v obrovských hábitech s kapucí. Máme pocit, že místní na mě zírají v tom úboru víc, než kdybych byla bez něj. Nějaký chlap dokonce posílá svého syna, aby mě upozornil, že mi z pod kapuci kouká ofina, tak ať si ji schovám. Všude kolem jsou přitom místní v celkem sexy upnutých oděvech a to se toleruje. Asi není vyzývavost jako vyzývavost. Na mešitu shlíží 45 metrů vysoký minaret – i když na první pohled nakloněný po zemětřesení, je stále v původním stavu z 11. století. Uvnitř v mešitě je údajně hlava Zachariáše (otce sv. Jana Křtitele). Před ostatky je docela tlačenice. Na mřížích je dočasně spousta visacích zámků, což by mělo místním pomoci absorbovat požehnání.

Z mešity míříme na hotel, celou cestu marně hledáme směnárnu. Měníme si tedy v hotelu, za klasický kurz 1 USD = 45 SYP (směnárny mají 46). Na pokoji dáváme na dvě hodiny šlofíka, a pak zase vyrážíme do nočního města. Procházíme podobnou trasu, kterou Tonda šel dopoledne. Potkáváme spoustu bílých turistů. Jeden prodavač nás opět osloví s tím, zda jsme z Česka. Nechápeme, jak to poznají, ale stalo se nám to už nejméně popáté. Nemluvíme, nemáme v ruce průvodce s českými texty, nic, ale poznají to. Do Sýrie moc individuálních turistů nejezdí, potkáváme vždy jen Francouze či Němce ve velkých organizovaných skupinách, občas Angličany či Japonce. Tak to možná bude tím. Tonda si kupuje jehněčí šawermu a jdeme na hotel, kde se sprchujeme ve skříni a kolem půlnoci jdeme spát. Moc dobře tu nespíme. Okna vedou do velmi rušné ulice plné aut a obchodníků, tak musím spát se špunty. Celou noc mám špatné sny z nadcházející cesty pouští, která nás po odjezdu z čeká. Tak snad nám vydrží auto a pouštní psi si na svačinku najdou někoho jiného.

–

◄ Sýrie – Lattákia, Mrtvá města, Aleppo, den devátý
► Sýrie – Aleppo, Kalaat Nadžm, den jedenáctý
©opyright Ivana a Antonín Vávrovi Praha, září 2010
Veškerý obsah je určen jen pro osobní potřebu jednotlivce a nesmí být šířen!

Alpha Studio - darmowe szablony

Sýrie

Cestopis

Cesta den po dni

Kategorie

Kalendář

%1%

Aleppo